Ahoj všichni, s drobným zpožděním vás zdravím ze země vycházenícího slunce. Sice jsem to sluníčko ještě skoro neviděla, protože celý týden máme v kanclíku a v laborkách zatažené žaluzie a o víkendu pršelo, ale určitě se nad Japonskem taky občas přežene. Například dnes ráno to vypadalo na docela hezká den. Doufám, že to vydrží až do víkendu a budeme si moct udělat výlet někam do přírody nebo alespoň do parku. V tomhle období tu začínají kvést švestky a zanedlouho je vystřídají i sakury. Prostě začíná tu jaro (tímto zdravím všechny, kdo půjdou po dočtení příspěvku vyhazovat sníh :)))).
První týden jsem ani nestihla postřehnout, proto se taky ozývám až tak pozdě. Myslím, že stejně všichni sledují blogy Jury a Štěpána s Kiki, takže jsou přehlceni japonskými zprávami a není nutné všechno opakovat, ale protože si to tu vedu jako takový svůj osobní deníček a chci mít všechny svoje zážitky na jednom místě, tak to tady máte po několikáté znovu.
Minulé pondělí ráno mě přivítalo letiště Narita, kam jsem se dostala z Prahy s přestupem ve Vídni. Pro zeměpisce a vlastníky atlasu: trasa byla Praha - Vídeň - Minsk - Moskva - Jekaterinburg - Omsk - Novosibirsk - pak jsme ze severu líznuli jezero Bajkal - Chabarowsk a šup přes Japonské moře do Narity. Let proběhl hladce. Mezi Vídní a Naritou nás letušky zásobovali spoustou dobrůtek, ale nic z impozantního Boingu 777-200 ve mě nezanechalo tak silný zážitek jako cesta mezi Prahou a Vídní vrtulákem DASH 8-314. Když jsem viděla do jakého autobusu s křídlama nás soukají, neubránila jsem se smíchu, který byl záhy zmražen pohledem na rotující vrtuli přímo vedle mého sedadla.
Po chvíli úvah o únavě materiálu jsem se s krátkou vzpomínkou na přednášky z chemie pevných látek rozhodla, že si příště nenechám dát sedadlo u okýnka, ať to aspoň nevidím. Osmnáct hodin po dojezdu z Náchoda jsem se vykutálela na japonský vzduch. Autobusová zastávka směrem do Tsukuby byla přímo před východem z příletové haly (Japonci čekali, že přiletí blondýna tak ji tam pro jistotu nejspíš přesunuli) a za další hodinku a půl jsem už čekala na Tsukubském nádraží na Emi (japonská holčina, která nám pomáhala s vyřizováním různých věcí už před odletem).
První pohled na Japonsko.
Emi se mnou dojela taxíkem do Ninomiya house, kde bydlíme a pak už klapalo všechno jako na drátkách. Ubytování, půjčení kola, druhý den imigrační oddělení, zařízení pojištění a účtu v bance (s čímž nám pomohla Anna - Švédka, která se sem přivdala asi před 30ti lety) a seznámení s Dr.Kawakitou (můj japonský šéf).
Kawakita-san mi představil spoustu kolegů, zapamatovala jsem si jen jednoho Němce a jednoho černocha z Indie (ti dva se od ostatních alespoň trochu lišili) a provedl mě po mém novém pracovišti v NIMS (National Institute for Materials Science). Vyfasovala jsem materiály k nastudování a než jsem se tím prokousala aspoď do půlky byl zbytek týdne v tahu.
V pátek večer jsme byli posedět v jednom báru, kde se každý týden schází partička Čechů a několik dalších cizinců. Zkusili jsme jaký tady točej pivko, pak na doporučení zkušených koktejl mambo-jumbo a ještě cosi rybízového nebo jakého. Koktejlky a spousta veselých lidí přispěli k dobré náladě, kterou sice trochu pokazil sobotní déšť, ale já jsem byla v podstatě ráda, že prší a můžeme bez výčitek svědomí lenošit doma. Odpoledne jsme vyjeli na kole k výstavišti Expa ´85 pomotali jsme se trochu po okolí a utekli zase domů do sucha aby jsme se připravili na nedělní výlet do Tokya.
Kawakita-san mi představil spoustu kolegů, zapamatovala jsem si jen jednoho Němce a jednoho černocha z Indie (ti dva se od ostatních alespoň trochu lišili) a provedl mě po mém novém pracovišti v NIMS (National Institute for Materials Science). Vyfasovala jsem materiály k nastudování a než jsem se tím prokousala aspoď do půlky byl zbytek týdne v tahu.
V pátek večer jsme byli posedět v jednom báru, kde se každý týden schází partička Čechů a několik dalších cizinců. Zkusili jsme jaký tady točej pivko, pak na doporučení zkušených koktejl mambo-jumbo a ještě cosi rybízového nebo jakého. Koktejlky a spousta veselých lidí přispěli k dobré náladě, kterou sice trochu pokazil sobotní déšť, ale já jsem byla v podstatě ráda, že prší a můžeme bez výčitek svědomí lenošit doma. Odpoledne jsme vyjeli na kole k výstavišti Expa ´85 pomotali jsme se trochu po okolí a utekli zase domů do sucha aby jsme se připravili na nedělní výlet do Tokya.
Program výletu do Tokya, kde jsme byli ve složení: já, Jura a Kiki se Štěpánem, jsme přizpůsobili počasí a prohlídli jsme si muzeum piva a muzeum mečů. Pak jsme nakoukl.i do několika obchodů, koupili pár blbin a nasáli atmosféru megavelkoměsta. Bydlet bych tam nechtěla ani kdyby mi za to platili ... no možná kdyby platili hooodně dobře tak jo, ale jedině na okraji některého z krásných parků, kam se možná podíváme příště.
Na závěr gratuluju těm, kdo měli sílu dočíst až sem a slibuju, že tohle byl nejdelší příspěvek, který jste ode mě kdy viděli a příště sem zase šoupnu něco stravitelnějšího. Papapa
Žádné komentáře:
Okomentovat