Kamakura město chrámů a velké sochy sedícího Budhy "Daibutsu".
Všechno začíná kvést a u každého kvítku stojí vždycky aspoň pět Japonců s půl metru dlouhými objektivy. Tož jsem se taky přidala. Srandovní je, že když se trochu odchýlíte od trasy všech turistů a odskočíte si něco vyfotit kousek jinam než jsou ostatní, tak hned máte na patách pověšený hrozen zvědavců, kteří si to co fotíte vy spěchá taky zachytit aby jim náhodou nějaká ta kytička neutekla.
Vloupali jsme se omylem i do příbytku mnichů, kam se pravděpodobně nesmělo - o to víc se nám to líbilo. My jsme si zákazu vstupu nešťastnou náhodou nevšimli a vyšpijónovali jsme jim tam jak to vypadá u nich v kuchyni a jaký nosí botičky a klobouky.
Velký Budha, dárečky pro něj a asi milionový dav turistů.
Ochutnala jsem sezamovou zmrzku, to je ta šedivá. Chutnala podobně jak vypadala, takže si nejsem úplně jistá jestli si ji ještě někdy v životě budu mít odvahu dát. Jura byl chytřejší, dal si zelenou s příchutí cukrového melounu.
Rozcvička a šup do vody. Moře plné surfařů (nechápu jak mohli tu ledárnu přežít) a pláž plná řas a velkých lastur (pár nám jich už vyčuchává na balkóně).
Na nebi celý den kroužili jestřábi. Nějaké jsme viděli už včera v Yokohamě, ale tady jich byl takový mrak, že se mi tomu nechce věřit ještě teď. Velice se zajímali jednak o svačinky turistů a taky o balónek kterým si kopali dva kluci na pláži.
Sváču si na pláži hledala i nějaká volavka nebo co to bylo za veslonohého či brodivého padoucha.
Žádné komentáře:
Okomentovat