Tokyo se pyšní, jako ostatně snad všechna města v Japonsku, řadou krásných parků. Jim jsme věnovali jeden krásný sobotní den s chundelatými mráčky na obloze.
Oáza mezi mrakodrapy - za růžovou budovou se nachází malé zelené nádvoříčko s fontánkou, jako by se člověk dva kroky od výškových budov ocitnul v úplně jiném světě:
Před císařským palácem se hemží skupinky turistů a mezi nimi se srocují školní třídy a různé jiné bandy lidí, aby se zde nechali vyblejsknout na památku:
Tihle asi budou další na řadě na skupinové třídní foto:
Prostranství se zajímavými vodními prvky, jak psali v průvodci:
Východní zahrada císařského paláce:
Vznešení kapříci z císařského jezírka:
Koutek se všemi možnými druhy keříkových růží:
Po prohlídce císařských zahrad jsme chtěli zaútočit ještě na "jednu z nejkrásnějších tradičních zahrad - Koišikawa Korakuen", jak nás opět lákal průvodce. Tu jsme ale bohužel prošvihli, protože: za prvé tam zavírali už v pět (jako skoro ve všech zahradách) a za druhé se nám postavil do cesty zábavní park Tokyo Dome City...
... se svou superní horskou dráhou Thunder Dolphin (Hřmící delfín, nebo tak nějak), na kterou Juru navnadil Štěpán (Díky Štěpáne :D!). Já jsem se po chvíli váhání rozhodla, že v tom Juráše samotného nenechám, i když jsem už předem věděla, že to bude pěknej průšvih. Rači jsem se dopředu moc nekoukala kudy všudy ta dráha vede a jak to vypadá, když se po ní řítí banda šílenců bez pudu sebezáchovy. No - ještě, že tak. V podstatě jsem ty střemhlavé pády, ostré zatáčky a jízdu téměř hlavou dolů viděla až co jsme slezli a mrkla jsem se na další nešťastníky. Ještě teď se divím, že jsme přežili. V prvním bodě zlomu (který je na obrázku), jsem zavřela oči, zatnula zuby, zatajila dech, křečovitě zaryla nehty do držátek a hlavou mi letěly střídavě modlitby a různá sprostá slova. Jak jsem se na konci podívala na svojeho sinalého kumpána, který hrdinně nezavřel oči - blázen, došla jsem k závěru, že jsem asi nebyla jediný člověk, který během mžiku zetárnul o deset let.
Pro ilustraci: výška 80 m, největší pád 66 m, délka 1100 m, nejvyšší rychlost 130 km/h, doba 1,5 min, maximální přetížení 4,4 G, takže příště zase rači jenom na labutě :).
Žádné komentáře:
Okomentovat