Dlouho dopředu plánovaný výlet do Kyota a Nary se nesl ve znamení silného neustávajícího deště. Přesto jsme si víkend v kolébce japonské kultury náležitě užili, a když se ohlédnu nazpátek, deštivé počasí krásně dokreslilo atmosféru a přijde mi, že k městu, kde můžete potkat poslední opravdové gejši na světě prostě patří. Do kolébky japonské historie, jsme se nechali dopravit velice současným rychlovlakem. Shinkanzen zvládne vzdálenost 514 km (Tokyo - Kyoto) za pouhé 2 hodiny a 15 minut (jen o půl hoďky delší cesta nežli mezi Pardubicemi a Náchodem :))). Pro porovnání zpátky jsme to vzali nočním autobusem, kterým jsme se kodrcali něco kolem sedmi hodin.
Kyotské přelidněné chrámy:
Zahlédli jsme gejši i učednice maiko:
Romantické uličky (když si odmyslíte ty davy):
Jura si zase zabouchnul klíčky v autě:
Procházka nočním Kyotem:
Brána k jednomu z chrámů:
Japonské školačky:
Zlatý pavilon:
Hrad Ninjo castle:
Rada pro učitele - přepočítávání školáků na výletě je mnohem snadnější, když je posadíte na bobek:
Japonská babička v pláštěnce, která vypadala, že stojí na mostku se zavřenýma očima a snaží se přilákat ptáčky pískáním už roky:
Tradiční nakládaná zelenina v nějakém bahínku, nebo co to je:
Dva obrázky z hostelu, kde jsme bydleli. Disciplína "Japanese-style WC" byla stížená o balancování na záchodových dřevácích, celkem sranda:
Jito, ani jste se nepochlubili novým autem:)))Pěkný, pěkný...:) Japonský záchody asi nejsou stvořené ke čtení časáku a knížek na záchodě...by mi asi stehna upadla, ale posilka to musí být dobrá:)
OdpovědětVymazat:D
OdpovědětVymazat