Narita není jenom letiště, které bylo to první co jsme z Japonska viděli, ale taky moc hezké městečko, ve kterém jsme měli možnost s trochou štěstí shlédnout festival bubnů Taiko Masuri. Ani jsme původně nevěděli, že se tam něco takového koná, zjistili jsme to až v infocentru na nádraží, ale o to víc jsme si to překvápko užili. Na ukázku několik záběrů náruživých bubeníků a bubenic. Holky si to bubnování opravdu užívaly, skákaly pištěly (nebo zpívaly) a dávaly do toho opravdu celé srdce i všechno ostatní co v nich bylo :).
Bubnovalo se na několika stanovištích podle hlavní třídy vedoucí městem. Poslední a současně největší pódium s hudebníky bylo přímo před vstupní bránou ke chrámům.
Několikrát jsme během dne narazili na skupinku lidí v barevných kostýmech se srandovními maskami na obličeji, chovali se jako by zrovna utekli z blázince a vzali to asi tak přes pět hospod a v každé si dali pivo a rum. Vesele nás kontaktovali a jedna paní bláznivka se s náma při každé příležitosti, kdy jsme na ně narazili, chtěla fotit.
Před rybárnou se sušili na velkých sítech páteře z ryb, netuším proč, a v obchůdcích jsme narazili na obrovské lahve plné naložených hadů a kdo ví čeho ještě možného, brrr. Hady jsme nebrali, ale několika blbůstkám na památku jsme neodolali. Škoda, že jsou ta zavazadla do letadla tak přísně váhově omezená jinak bych si odtamtud odvezla asi metrák různých mističek, šátečků, taštiček a podobných potřebných věcí.
Prošli jsme si samosebou i chrámy. Do většiny z nich se dalo vstoupit a pořádně je prozkoumat i zevnitř. Největší rozdíl při mezi našimi kostely a chrámy tady v Japonsku je asi to, že když tady vejdete dovnitř, tak na vás nikdy nedopadne taková tíha jako jsme tomu zvyklí v Evropě. Stavby jsou krásně vzdušné a uvnitř panuje taková "domácí atmosféra", naprosto žádné napětí. Mniši si oprašují oltáře, popřípadě luxují, lidé posedávají a rozjímají a občas slyšíte zacinkání mincí vhozených do dřevěné kasičky.
Po tom co jsme se nabažili všech chrámů a dvou zmrzlin jsme se vydali dolů do parku.
Jura a dědeček Hříbeček :).
V jezírku pod altánkem se voda jenom vařila žebravými kapry, ale želvičky to nechávalo v klidu. Chvíli jsme se s nima vyhřívali na břehu, ale nakonec nás zvuky bubnů zatáhly zpátky na hlavní třídu. V podvečer byl bubnový festival zavržen průvodem alegorických vozů.
Průvod vedlo plyšové letadýlko (původně jsem si myslela, že je to modré kuře, ale vzhledem k nedalekému letišti a k tomu, že kuře nemá pod křídly turbíny, jsem se přiklonila k variantě letadlo).
Naritu jsme si náležitě užili. Návštěvu tohoto městečka můžu vřele doporučit. Myslím, že zatím u mě má mezi okolními městy má jednoznačně první příčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat