Minulou neděli, jsme se vypravili podruhé do Kamakury. Tentokrát nebyly hlavním cílem dne chrámy, ale festival Yabusame. Je to slavnost, na které samurajové předvádí svoje dovednosti v lukostřelbě. Festival se konal v největším z chrámů, ke kterému vede skoro až od nádraží krásná sakurová alej ozdobená lampióny.
Před mostkem vedoucím ke chrámu jsme viděli bláznivého cyklistu a za ním se zase proháněla slečna, která měla v kočárku dva pudlíky v kostkovaných oblečcích. Na každém druhém kroku tu potkáte něco čemu se můžete zasmát.
Na výlet se k nám připojili i Štěpán s Milošem. Na dalším obrázku je vidět houstnoucí dav lidí směrem ke chrámu a kluci jak přemýšlí kudy do toho aby jsme se dostali samurajům na dostřel.
Veverka byla z těch zástupů zvědavců taky pěkně vykulená.
Dřevěné destičky a papírky s modlitbičkami a přáními můžete vidět u každého svatostánku.
Slavnost se pomalu blížila. Přesto, že jsme byli na místě víc než hodinu dopředu se nám nepodařilo ukořistit úplně ideální místa, ale na to aby jsme si udělali představu jak to všechno vypadá to bohatě stačilo. Nejprve probíhalo v chrámu svěcení vody, které jsme neviděli, protože by jsme ztratili místa u hlavního koridoru, kterým se asi po našem dvouhodinovém stání začali prohánět samurajové ve velké rychlosti na koních a během jízdy stříleli do terčů. Postupně jsme viděli střelbu na tři druhy terčů. Nejprve papírový, pak dřevěný a nakonec keramický, ze kterého se po rozbití vysypaly barevné papírky.
Nad papírovým terčem můžete vidět kytičku, kterou se v dnešní době nahrazuje hlava samuraje, jenž ve svém snažení neuspěl. Dříve jim totiž čest velela, že pokud se netrefili do terčů museli se sami zabít a jejich hlava pak zdobila místo nad terčem.
Po zakončení Yabusame jsem byla docela ráda, že se můžeme po nekonečném (asi čtyřhodinovém) stání bez hnutí v obklíčení milionu japonců pohnout. Slavnosti jsou sice krásná věc a je jich tu požehnaně, ale je to většinou pro silné nátury, které neodradí obrovská tlačenice a půlmetrové objektivy fotoaparátů před obličejem v jediné chvíli kdy by jste zrovna mohli něco zajímavého vidět. Den jsme zakončili procházkou k moři a posezením na pláži. Škoda, že ještě není pořádné teplo.
Po cestě na nádraží se nám naskytla možnost juknout na vozový park Kamakurských hasičů. Touto poslední fotkou zdravím hasiče z Jezbořic (a hlavně Verču :D).
Ta veverka je krásná! A té paní s pudlama jsem si ani nevšiml... Ale zasmál jsem se taky:-)!
OdpovědětVymazatAhojda Jitu, ja myslela, ze tam mate tepleji nez u nas, ale Jura s rukavickami vypada docela zmrzly :)Nemel by mit spise na sobe plavky?:))
OdpovědětVymazatNo úplně na plavky to tady není, do vody bych nevlezla asi ani v neoprenu, ale pevně věříme, že je taky vytáhneme. Otázka je kdy. Tenhle rok je na Japonsko asi opravdu teplotně podprůměrný.
OdpovědětVymazat