Nara (23.5.2010) ...

Jižně od Kyota se nachází město Nara, jehož hlavním turistickým lákadlem jsou opět chrámy. Letos slaví Nara 1300 let od toho co byla hlavním městem Japonska a sídlem tehdejšího císaře. Dnes jsou památky v Naře zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Symbolem Nary jsou jelínci, kteří se potulují mezi chrámy a loudí od turistů jelení sušenky, které je možno zakoupit ve stáncích.

Většina posvátných sošek kolem chrámů v Japonsku má červené bryndáčky, zatím se mi nepodařilo zjistit proč:

Největší chrám Todaiji Temple:

Posvátní jelínci, kteří jsou považováni za posly bohů (Podle legendy přijel do Nary na bílém jelínkovi mytologický bůh Takemikazuchi, aby strážil tenkrát nově vzniklé hlavní město.):

Takhle dopadnete, když si koupíte jelení sušenky. Žíruchtiví jelínci vás doslova přitlačí ke zdi:

Několik obrázků chrámů:

V Naře jsme taky narazili na několik opravdu krásných zahrad:

Čajový pavilon v zahradě Yoshikien:

Na jednom z pavilonů se zrovna opravovala střecha:

Lucerničky:

Kyoto (22. a 24.5.2010) ...

Dlouho dopředu plánovaný výlet do Kyota a Nary se nesl ve znamení silného neustávajícího deště. Přesto jsme si víkend v kolébce japonské kultury náležitě užili, a když se ohlédnu nazpátek, deštivé počasí krásně dokreslilo atmosféru a přijde mi, že k městu, kde můžete potkat poslední opravdové gejši na světě prostě patří. Do kolébky japonské historie, jsme se nechali dopravit velice současným rychlovlakem. Shinkanzen zvládne vzdálenost 514 km (Tokyo - Kyoto) za pouhé 2 hodiny a 15 minut (jen o půl hoďky delší cesta nežli mezi Pardubicemi a Náchodem :))). Pro porovnání zpátky jsme to vzali nočním autobusem, kterým jsme se kodrcali něco kolem sedmi hodin.

Kyotské přelidněné chrámy:

Zahlédli jsme gejši i učednice maiko:

Romantické uličky (když si odmyslíte ty davy):

Jura si zase zabouchnul klíčky v autě:

Procházka nočním Kyotem:

Brána k jednomu z chrámů:

Japonské školačky:

Zlatý pavilon:

Hrad Ninjo castle:

Rada pro učitele - přepočítávání školáků na výletě je mnohem snadnější, když je posadíte na bobek:

Japonská babička v pláštěnce, která vypadala, že stojí na mostku se zavřenýma očima a snaží se přilákat ptáčky pískáním už roky:

Tradiční nakládaná zelenina v nějakém bahínku, nebo co to je:

Dva obrázky z hostelu, kde jsme bydleli. Disciplína "Japanese-style WC" byla stížená o balancování na záchodových dřevácích, celkem sranda:

Tokyo - sumo (16.5.2010) ...

O tom jak to chodí na sumu se hezky na svém blogu rozepsal Jura, takže já jenom letem světem s obrázkama:

Poslední chvilka soustředění před zápasem:

Když jsou pochyby, že sudí špatně rozhdonul, nastoupí odborná porota a usnese se na konečném verdiktu. Pokud by se potvrdilo, že došlo k pochybení, sudí by měl podle tradice pod tíhou svojí viny spáchat seppuku. V dnešní době se od těchto drastických praktik upouští a malej zelenej hříšník z následujícího obrázku odešel akorát klečet na hrách:

Vymítání zlých duchů v podání největšího tlouště turnaje (250 kg):

Před každým zápasem přijde na scénu zpěvák s vějířovým tahákem, který informuje co se bude dít dál:

Na začátku každé kategorie se předvedou divákům všichni její zápasníci v plné kráse se zástěrkami:

Jokozunův "tanec" před zahájením nejlepší kategorie.

Jo tak tenhle výhled rozhodčímu nezávidím:

Souboj začíná když se oba soupeři dotknou oběma pěstmi země:

Zápasníci se ještě válí po zemi a pomocník už předává sudímu obálku s odměnou pro vítěze:

Vlastnímu fyzickému zápasu předchází psychologický souboj zápasníků, během kterého nejprve hází do ringu sůl a pak se chodí několikrát otřít jak jim strach a obezita vhánějí krůpěje potu do obličeje:

Tááákhle jsem veliký:

Obrubu ringu stále zametají pomocníci aby bylo v jemném písku vidět kdo a kde přešlápnul:

Pokud je zápas atraktivní a má své sponzory nosí se před začátkem cedule s reklamou, čím víc reklam, tím tučnější odměna:

Kluci v naší mrňavé ohrádce, ve které jsme strávili celé odpoledne: