Do národního parku El Torcal nejede žádná veřejná doprava, takže kdo nemá auto je namydlenej, je to škoda, protože tohle místo opravdu stojí za shlédnutí. My jsme to vyřešili tak, že jsme se dostali busem do Antequery a pak jsme chtěli dojít do El Torcalu pěšky, i když to měla být dost dlouhá a nudná cesta kolem silnice. Antequeru jsme si prohlídli během toho co jsme skrz ní bloudili a hledali cestu ven. Orientace ve Španělsku je díky mizernému značení opravdu těžká a to ani nemluvím o tom, když chcete někam najít autobusový a nebo vlakový spoj, na to musí mít člověk aspoň dvě vysoké školy, v tomhle by se od nás mohli učit, však se Jirka chystá napsat pár řádek o zdejších specialitách tak si to pak u něj přečtete jaký jsou španěláci matláci. My jsme si nakonec cestu do parku usnadnili stopem. Měli jsme kliku. El Torcal mi připomínal Adršpach, však se koukněte na obrázky, kromě toho, že to nejsou pískovce, tak je to skoro to samé :). Počasí krásný, kamzíci všude, kytky ještě moc nekvetly jak to sliboval průvodce, ale stejně to byl prima výlet. Na jedné skále jsme objevili obrovskej otisk nějaké mořské šnečí potvory. Zpět jsme to vzali stopem rovnou do Malagy. Na poslední fotce je pohled na hory kousek za Malagou, kde si angláni co jsme s nima jeli zastavili na malou fotopauzu. Opravdu vydařený den.
